Krásný pozdrav z Krkonoš!!!

Tak jsme to zvládli a úplně všichni 🙂 🙂 :-). Jsme všichni unavení, ale spokojení a hrdí na svůj úspěch.

Ráno jsme někteří vstávali už o půl šesté a hráli Černého Petra. Hádejte, kdo byl první vzhůru? V osm hodin jsme se nasnídali a začali připravovat na pokoření naší nejvyšší hory – fyzicky i psychicky. Vyrazili jsme o půl desáté a rozvážným tempem jsme se přibližovali k lanovce. Někteří měli mírné obavy, ale výjezd v kabinkách byl super. Na Růžové hoře jsme potřebovali první velkou svačinu 🙂 a vyrazili jsme na Sněžku – natěšení, počasí bylo nádherné – jsme všichni krásně opálení. Cesta byla nejprve úžasná a pohodová – mírné stoupání se střídalo s krátkými rovinkami, stromy se zmenšovaly a ubývaly, celou dobu jsme před sebou měli náš vysněný vrchol. Až se před námi objevil poslední 1 km tvořený kamennými schody, museli jsme se znovu občerstvit a dodat energii před náročným výstupem. No a vyrazili jsme. Nejprve celkem rychle, ale brzo jsme zpomalili, počítali jsme schody, kdy si uděláme krátký odpočinek, ale nakonec jsme to všichni dokázali a radovali se z dobytí našeho dnešního cíle. Na vrcholu Sněžky trošku foukalo, bylo prý 6 stupňů podle cedulí, ale svítilo sluníčko, pocitově bylo určitě víc a hřála nás radost. Zpátky jsme se vydali cestou přes Úpské rašeliniště, Luční boudu, Výrovku, Richterovy boudy až k našemu penzionu. Podle směrovek jsme měli ujít celkem asi 16 km, ale chytré hodinky nás přesvědčují o dvaceti :-). Všechny děti to zvládaly s úsměvem, někteří běhali, padali, hráli hry, všechny nás bolely nohy, tak jsme hodně zastavovali a odpočívali, ale zvládli jsme se vrátit na večeři.

Po večeři jsme si ještě zapsali naše zážitky, zahráli Bingo, namazali a namasírovali lýtka, stehna, paty, kotníky i kolena, natřeli štípance od komárů a zalepili drobné odřeniny a bolístky :-). Zní to hrozně, ale byl to krásný, úžasný den plný veselých zážitků a překonávání vlastních limitů 🙂 🙂 :-).

A teď? Už se na většině pokojíčků spí 🙂 a čtou pohádky.